NecroRaisers - e-sports multigaming since 1997.

V současnosti jsem relativně velký, na oběd spořádám s přehledem i čtyři knedlíky. Ale když jsem byl malý, snědl jsem jich pouze dva. Když jsem byl pak ještě menší, vystačil jsem si s mlíčkem a dudlíkem. Když jsem byl ale opravdu malý, vlastně ten nejmenší, byl jsem pouze spermie ve vajíčku a živila mě konzumovaná potrava maminky. A když jsem pak přišel na svět, nevěděl jsem vůbec nic. Byl jsem malý a úplně hloupý…

Ze spermie člověkem

Položím vám jednoduchou otázku. Když jste byli malí, co jste dělali? Většina z vás začne hledat vzpomínky z dětství. Ale téměř nikdo si už nevzpomene na to, že když jsme byli malí, tedy opravdu malí, tak jsme byli jen spermie ve vajíčku. Nic víc než pouze hlavička a ocásek, který se spojil s vajíčkem. A to vše bylo tak malé, že je to vlastně nepopsatelné. Přesto se do toho malého ocásku s hlavičkou vlezly i nějaké ty kódy DNA a to vše bylo ještě složeno z nemalého počtu atomů. Husté, že?!

A podívejme se na současnost. Z něčeho tak malého se z nás vyklubalo něco tak velkého. My všichni jsme byli pouze spermie ve vajíčku, ale také všichni rosteme zhruba do stejně obrovských měřítek. Přestože se spousta organismů a živočichů rozmnožuje podobným, ne-li stejným způsobem, nikdo z nich není člověkem. Stejně tak jako z žádné maminky nevyleze třeba malá žába, kůň, kočka nebo pes. Vždycky vyleze pouze mimčo, z nějž se v budoucnu většinou stane velká maminka nebo velký tatínek. Každá naše spermie má tedy zabudované DNA, které nám říká, že se z nás má stát člověk se čtyřmi končetinami, mozkem, nějakými vstupy (zrak, čich) a výstupy (řeč, chování). Pokud se tento kód nějak nepoškodí, všichni vyrosteme ve stejného tvora. A všichni jsme od narození úplně blbí!

Jak jsme se to všechno naučili

Opravdu byl každý z nás hloupý. Jen se na to podívejte. Neuměli jsme mluvit, neuměli jsme chodit a už vůbec jsme nevěděli, k čemu nám jsou takové ruce. Nevěděli jsme, co je to bolest, nebo kolik je jedna plus jedna a jiné banality. Dnes už to všechno víme.. Jak jsme se k tomu ale dopátrali?

Když nás někdo kousl, bolelo nás to a bylo to nepříjemnný. Když nás někdo polechtal, smáli jsme se tomu a bylo nám to příjemný. Nevěděli jsme tedy nic, všechno jsme se to naučili pomoci emocionálních poznatků. I když dnes nám připadá, že reagujeme racionálně, není tomu tak. I dnes nám zůstala první reakce emocionální a až pak přichází reakce racionální. Tak například, vidíme větev a na první pohled nám připomíná i hada (nerozeznáme to). V takové situaci se logicky lekneme a uskočíme. Až poté začneme uvažovat racionálně a dojde nám, že je to vlastně pouze větev a strach pomine. Díky těmto emocím jsme došli až do tohoto stádia, kdy jsme chytří, víme k čemu máme nohy a dokonce i mluvíme. Vše na základě emocích, které vytvářejí naše vzpomínky.

Kde se tyto vědomosti ukládají

Sám bych i řekl, že v mozku budeme mít nějaké místo – něco jako harddisk, kde se nám budou ukládat všechny ty vědomosti a vzpomínky. Ale není tomu tak. Žádné takové místo neexistuje. V mozku není žádný pořádek, je tam doslova bordel. Všechny ty vzpomínky a vědomosti jsou rozházeny po celém mozku pomocí tzv. neuronů. Takových neuronů je nespočet a každý z nich má nějakou tu vzpomínku. Tyto vzpomínky nejsou systematické, ale lítají všude v hlavě a i podobné témata (vzpomínky) můžou být od sebe vzdálený stovky či tisíce neuronů. Spojují je jakési synapse. Ale to je zase na dlouho. Uvedu vám raději příklad.

Vzpomeňte si na takovou Coca Colu. Co se stane? Nevypadnou z vás žádné postupné informace tříděné dle relevance, nýbrž se rovnou vysype celý šuplík vzpomínek obsahující něco společného s Coca Colou. Hned vás může napadnout třeba plechovka, červená barva, moderní písmo, pití, bublinky.. a tehdy, když vypadne například 2l PET láhev Coca Coly, vypadne následně i cena 33,90,-. Vidíte, žádný systém v hlavě, nýbrž jen spousta nesystematických informací na základě vašich vzpomínek. A tohle je naše paměť – rozházená po celém mozku a neuspořádaná, bez systému…

A takhle jsme vznikli. Takhle jsme se dostali až do stádia, ve kterém se zrovna nacházíme a na základě našich emocích a prožitých vzpomínek se bude odvíjet i naše budoucnost.

Článek byl zveřejněn na blogu MokraVoda.cz.

 

 

Written by Dudis - 32 Days ago (9 Comments)